OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Strakoničtí LANDMINE SPRING se již dají počítat mezi zkušené koně firmy DAY AFTER a novinková kolekce „Love With Silver Spears“ nás znovu vrhne do víru intenzivního, ale zároveň „sofistikovanějšího“ emo-rocku, ve kterém není nouze jak o energické kytarové výpady, líné vazbení či ležérní hraní si s tóny. Bohužel jsem zatím neměl tu čest vyposlechnout si s důkladností starší dílka LANDMINE SPRING, a tak budu hodnotit toto album bez spojitosti se starší produkcí. Naproti tomu jsem byl svědkem živého vystoupení, které mohu vřele doporučit všem, kteří si libují v současném anglo-americky znějícím kytarovém indie rocku, protože tato formace je další z těch, kteří by mohli navázat na úspěchy táborských SUNSHINE. Na rozdíl od SUNSHINE však LANDMINE SPRING spoléhají výhradně na kytarový zvuk bez elektronických příkras a efektů. To má však za následek, při současném kompozičním vkladu LANDMINE SPRING, stále ještě menší nápaditost, barevnost, atraktivitu vyznění, než je tomu v případě SUNSHINE.
Album zahájí poměrně naléhavá skladba „The Reverse Is True“, která se až příliš stylizuje do současného výrazu mladých amerických soft-core partiček. Postrádá moment překvapení a výraznější nápad. Ten pravý start nás tedy čeká až s dvojkou a tou je titulní kompozice „Love With A Silver Spears“. Svižná úderná skladba, poháněná vpřed živelnými kytarovými motivy a vokálem plným emocí, obsahuje povedený vyřvávací refrén, který vám ještě nějakou dobu po poslechu duní v hlavě. Spolu s také rychlou, avšak o poznání křehčí „Poison“ zřejmě nejsilnější moment, který dodává celé kolekci na potřebné svěžesti a životaschopnosti. Zato z „Overwhelmed“ mám dojem jakoby se LANDMINE SPRING stále chystali někam vletět, definitivně vygradovat, ale nikdy se k tomu neodhodlali. Prakticky píseň bez větších vrcholů v napětí očekávající věcí příštích, které nikdy nepřijdou. Je jako začátečnický lovec adrenalinu naklánějící se ke skoku nad propastí, ke kterému se stejně nikdy nerozhoupe. Zaujme teskná „Don´t Be So Cold“, která zobrazuje kapelu v jemnějších polohách vykreslující plačtivé a téměř placebovsky výpravné nálady do zvukoprostoru, stejně tak v závěru kolekce píseň „Fake“ plná kytarového kouzlení s atmosférou. Celkově bych však nahrávce vytkl, že až na výše zmiňované položky nenabízí zas tolik výrazných skladeb a časem upadá do monotónnosti. To samé by se dalo říct i o zpěvu, který je sice zajímavě položený, zabarvený, nepostrádající potřebnou naléhavost a emoce, ale s přibývajícím časem si uvědomíte jeho ve všech skladbách podobný způsob frázování, což má za následek permanentní udržování alba v určitých výrazovou šablonou daných mantinelech. Naopak pochválit musím precizní zvukovou stránku, která si nic nezadá se zahraniční konkurencí. Neříct vám to, českou kapelu by jste v nich jen stěží poznali.
Přes povedený zvuk a několik zajímavých položek, tak musím novinku LANDMINE SPRING díky s postupujícím časem mírně narůstající monotónnosti hodnotit jako nepatrně nadprůměrnou nahrávku, které by však slušel a velmi pomohl nějaký experiment. „Love With Silver Spears“ je svěží a zralá kolekce s jasným cílem, avšak bez touhy po originalitě a objevnosti a to je v případě, že i hitovější skladby jsou zde v menšině, nedostatek. Na rozdíly mezi „českou“ a „zahraniční“ produkcí se zde stejně už dávno nehraje. Doba kdy se říkalo: „Na to, že jsou to Češi je to výborný“ je už doufejme dávno za námi. A tak při srovnání se zahraniční špičkou indie kytarové hudby hodnotím jako ucelené moderní album, které potěší, ale neohromí. Živé koncerty však v každém případě doporučuji.
CD k recenzi poskytli Day After records
Moderní kytarový rock s jasným cílem, ale bez větší originality. Povedený zvuk a několik svěžích skladeb vzhlížejících na západ.
6 / 10
1. The Reverse Is True
2. Love With Silver Spears
3. Overwhelmed
4. Don´t Be So Cold
5. It´s Not So Complicated
6. Look Out
7. Bracelets
8. 2006
9. Poison
10. The Venus Flytrap
11. Scenario
12. Fake
13. Hidden Track
Love With Silver Spears (2005)
…Call Girl (maxi) (2005)
Sip Of Wine (2003)
Your World (EP) (2001)
Ride (1999)
Do You Answer Me? (maxi) (1996)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Day After Records
Stopáž: 36:00
Produkce: LANDMINE SPRING
Studio: studio Hostivař, Praha, listopad 2004
-bez slovního hodnocení-
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.